Po poločase jsme prohrávali 2:0. A o poločas jsme na sebe křičeli a mlátili sme se a po dlouhé debatě, jsme si řekli, že vyhrajem. Do utkání jsme v druhé půli šli s odvahou. Bylo to skoro nemožné, aby jsme takový silný tým ještě porazili. Vzchopili jsme se.... Po prvním gólu Michala Císaře jsme se všichni radovali a vzchopili jsme se. Řekli jsme si, ještě jeden!!!!! A byl tu ten okamžik. Být či nebýt. Patrik Perkner se objevil před bránou, hlavou mu probíhalo spoustu myšlenek. Kopnul. Míč letěl. Všichni zadrřeli dech. Nikdo ani nedutal. Míč stále letí. Brankář po něm skočil, jeho pokus byl však marný. Míč byl v síti, Radovali, jsme se , jásali jsme a naděje na výhru byla stále blíž a blíž. Míč je znovu ve hře. Sulejovice vzdorně odráží útoky Milešovických útočníků a míč získáva jeden nejmenovaný sulejovický hráč, který kopnul míč do předu, míče se ujímá znovu Patrik Perkner. Řítí se směrem k brance. A znovu ty myšlenky.Napálil bez myšlenkovitě míč kupředu a míč letěl a stále letěl. Golman, opět skočil, ale jeho pokus, byl opět marný. Patrik Perkner dal gól. Všichni řvali gól. A Patrik Perkner se rozeběhl k trenéru Bohušu, se vzkazem, my jsme to dokázali. A tak jsme to vyhráli. Potom jsme si ještě na hřišti zakřičeli a odjeli jsme domu !!!!!!!!! vyhráli sme. !!!!!!!!!! Konec
KEKE
(KEKE, 8. 9. 2007 14:28)